pátek 30. října 2015

za mou dharmou světa kraj

do hostelu Dharma

 Od skončení školy jsem se plácala v tom, co dál se svým životem. Splnila jsem si v té době můj největší sen a tu nejvyšší metu, co může být v běžném životě - a sice našla jsem Lásku s velkým L. Chlapa, co byl pro mě stvořen a já pro něj. O takovém jsem snila odmala. No a pak jsem taky dokončila školu a stal se ze mě mag....istr... ;-)

Ale co dál ty jo? Říká se, že pak má člověk pracovat - až do důchodu, pak být v důchodu (starý) a pak umřít.

Ehm, no jo, jenže, já jsem takový zvláštní element. Jednak se mi nechce pracovat (klasickým způsobem), druhak se mi nechce být stará, a mrtvá už vůbec ne. Řekněme, že stáří se mě s jistotou ještě mnoho let netýká tak nebo tak. Smrt, ta je přítomná neustále, ale neznamená to, že bych umřít musela - teď.

Co ale bylo přítomné přímo bytostně, to byla ta práce. Vykládala jsem si ji, že to musí být i mé poslání a zkoušela kde co. Jak brigády a praxe v mnoha oborech, tak být tři roky koučem a poradcem. Ale všechno má své trvání a trvání mého koučovacího období - jako že "já jsem kouč a tečka", se nachýlilo ke konci.
Co ale jsem? Co ale být? Co dělat?

Když jsem si o prázdninách letos přiznala, že prostě už dál "nejsem kouč", začly se dít věci. Vesmír mi začal posílat znamení, co že jsem teda doopravdy. A - světe div se - bylo to to, čím jsem jako malá začínala. Psaní. Už od 9 let jsem psala co se dalo - básničky, povídky, deníčky... Ve 13 jsem si dokonce říkala, že prostě musím být spisovatel, jinak se asi zblázním, protože chodit někam do práce by mě jednoduše zabilo.

Jak jsem to mohla zapomenout? Jak jsem mohla uvěřit tomu, že mám dělat něco jiného? No mohla, potřebovala jsem to. Díky tomu všemu jsem nabyla úžasné zkušenosti, potkala nezapomenutelné lidi a konec konců - potkala i Muže mých snů. Jenže, Vesmír, láska moje druhá největší, mě má často raději než já sebe sama. Naštěstí. Říkal: "Hele, ty jsi spisovatel. Piš!"

Chodilo mi to naprosto všude - film za filmem, vysílání v rádiu, osoby v knížkách atd - všichni říkali - buď už tím, kým jsi - jsi spisovatel! A mně se rozednilo, rozvzpomněla jsem si na své začátky, na svou duši - podívala jsem se, co nejraději dělám a co mi nejvíc jde a musela jsem se smát...

Okej, uznala jsem, že Vesmír má zas pravdu. Ale stejně jsem se chovala pořád jako retardovaná a říkala věci jako "a co mám teda dělat?"
Ještěže je Vesmír trpělivější než já. Zas mi přihrál odpověď. A ta už se skrývá v nadpisu článku.

Seděla jsem tak jedno horké srpnové odpoledne - 11.8. v ložnici s úmyslem si číst. Ale místo toho, jsem si vzpomněla na jednu známou a na poslední zážitek s ní, kdy jsme byly na setkání žen na téma kreativita. Vzpomínka skončila a já jsem si asi hodinu četla.
Pak jsem se vrátila k počítači do obýváku a ejhle - tato slečna mi píše zprávu, ve které mi posílá pozvánku na akci s názvem Grow creative. (Nebudu to tu popisovat všechno podrobně, bude to v těch knížkách, co na mě čekají...)
Ale ve zkratce - telepatie jako začátek cesty za dharmou zní perfektně. :-)

Tak jsem vyplnila formulář se žádostí bez pochybností, jestli jet nebo ne. (Já, člověk, co není úplně ok v dlouhodobé společnosti mnoha lidí, nechce zpátky do školy, bojí se cestování, atd.) Tak tato já bez zaváhání požádala o účast na akci, kde mě čekaly všechny tyhle strašáky. Naštěstí tato "já" není tak blbá, aby jí nedošlo, že když někam prostě má jet, tak je jedno, co za nepříjemnosti tam musí zažít. Věděla jsem, že si tam jedu pro svou pracovní dharmu - vždyť ten hostel, kde se vše odehrávalo, se jmenoval Dharma (a ten světa kraj byl Chorvatsko).

A skutečně, po více jak týdnu příjemných i krizových zážitků, tvrdém tréninku, nepřetržitého napětí a v přítomnosti tolika lidí, které nešlo opustit, to přišlo....

Zjevilo se mi 7 knih, které mám napsat. Zjevilo se o čem mají být, jak mají vypadat... A mně spadl kámen ze srdce a hromada kamení ze zad. Tak jsem to konečně věděla najisto! Jsem sice pořád ještě v tunelu, ale vím, že na konci je světlo a vím, jak vypadá - stačí ho dát na papír.

Pokud po vás někdo chce rozhodnutí, co budete v životě dělat, nevěřte, že se dá rozhodnout - lze to pouze ZJISTIT - najít svou "pracovní dharmu".

Xmiss equisX

Žádné komentáře:

Okomentovat